Strach z neposlušnosti
Odkaz 17. listopadu.
Jsou různé strachy – ze tmy, z výprasku od rodičů, strach o blízké, ze smrti, z nadřízených, z nemoci, z války, ze psů nebo ze selhání. A jejich samozřejmě mnohem více. Jsou pochopitelné a doprovázejí lidstvo po celou dobu jeho existence. A ti, kdo umí strachu čelit, mění dějiny, vítězí v bitvách i v životě, osvobozují se...
Proč takový metafyzický úvod? Dnešní doba v Česku je plna jen několika strachů, jako kdyby se ty ostatní vypařily. Jsou to zejména strach z nemoci, ze smrti a hlavně z vrchnosti. A všechny souvisí s vládním covidofašismem a politikou Evropské unie. A tyto strachy nechápu. Nikým nevolení úředníci nám nejenže ztrpčují život, ale v podstatě nás o něj chtějí připravit. Ve jménu (jejich) dobra. Ale i ti volení, například naše vláda, s námi orá, zákony nezákony. A my se jí bojíme. Nemá to být tak trochu naopak? Nemá to být tak, že se mají bát nás, kteří je živíme? Pokud je toto normální, je to stále ještě demokracie nebo už je to tyranie? Samozřejmě že tyranie. Pokud vláda nerespektuje zákony země, nemá tam co dělat a nemá nás co buzerovat. Chtějí, abychom se poslušně nechali očkovat sajrajtem, který není vyzkoušený, který „vyvane“ už za pár měsíců a s očkováním, jak je známe z dětství, nemá vůbec nic společného. Chtějí, abychom poslušně netopili, nesvítili, nechodili do hospod, do nemocnic, nejedli maso, nejezdili auty a já nevím, co ještě. A hlavně, abychom se poslušně uvrhli do bídy. A protože „vláda lidu“ má strach z jím zvolené vlády, všechno to „našim zástupcům“ prochází. Americký filosof Henry David Thorea před 200 lety řekl: „Neposlušnost je základem svobody. Poslušní zůstanou otroky.“ Tak se nad tím zamyslete.
16. 11. 2021, autor: Miroslav Chovanec