Jeden z nejstarších a největších pramenů ve městě vůbec nese jméno maďarského barona Miklóse Wesselényiho, který se v 1. polovině 19. století léčil v lázních na Gräfenberku a významně se zasloužil o rozvoj města. Co rok, to obnovený pramen. Město Jeseník pokračuje v rekonstrukci drobných památek, které jsou ale pro charakter města, kde vznikla vodoléčba, velmi důležité. Tentokrát přišel na řadu pramen, který patří mezi vůbec nejstarší a největší, přesto není úplně viditelný a spousta lidí okolo něj chodila, aniž by tušila, že se v dané lokalitě nachází. Mě nevyjímaje. Vězte proto, že na ulici Otakara Březiny se zhruba naproti sběrny druhotných surovin nachází nenápadná ulička mezi dvěma rodinnými domy. Není těžké ji považovat za uličku k soukromému pozemku, vjezd do garáže či něco podobného – ovšem není tomu tak. Kdo projde uličkou až na konec, narazí na volně přístupnou malou loučku, kde se rozměrný pramen nachází. Na místě dnešní loučky stála od roku 1939 zahrada s okrasným jezírkem, jejíž součástí byl také inkriminovaný pramen. Nechal ji vybudovat baron Miklós Wesselényi, uherský šlechtic, státník a svého druhu také mecenáš a reformátor. Baron pověstný jak bohémským životním stylem, tak progresivními postoji (odmítal například nevolnictví), upadl kvůli svým útokům na feudální zřízení v nemilost uherské vlády. Roku 1838 byl po vlekoucím se soudním procesu odsouzen ke třem letům vězení, mimo jiné za “vyvolávání nepokojů” či “nepovolené vydávání tiskovin”. Po dvou měsících strávených ve vězení v Pešti se mu začal zhoršovat zrak, načež mu bylo povoleno odcestovat na Gräfenberk a postoupit zde lázeňskou léčbu. Miklós Wesselényi se stal nejen prominentním lázeňským pacientem, ale především výraznou osobností kulturního a společenského života. Zasloužil se nejen o výstavbu zmiňovaného pramene a zahrady, ale také založil sbírku na Maďarský pomník (dominantní “lev” na lázeňské promenádě), podpořil zřízení městského vodovodu, vybudoval tři kašny, šermířský sál či plavecký rybník. V lázních pobýval v letech 1839 – 1843, a posléze, již podstatně churavější, v letech 1848 – 1850. Zahrada a pomník, jež jej po jeho úmrtí v roce 1850 nadále připomínaly, byly poničeny rozsáhlou povodní v roce 1903, po roce 1945 pomník upadl úplně v zapomnění a komunistický režim se nijak neobtěžoval zchátralé památky obnovovat. Existenci někdejšího pramene však připomínala kamenná mohyla postavená natolik bytelně, že ji ani zub času nerozdrtil. U pramene se ku příležitosti slavnostního odhalení se ve středu 30. září odpoledne sešlo pár desítek lidí. Akce probíhala skromně a bez pompy (v éře pandemických opatření ani nelze jinak). Úvodní slovo obstaral vedoucí oddělení cestovního ruchu Jan Mrosek a starostka Zdeňka Blišťanová. Ta připomněla, že o rekonstrukci pramene se postaraly Technické služby Jeseník. Částka vyložená na renovaci činila zhruba 100 000 Kč, přičemž polovinu uhradil Olomoucký kraj. O osobě barona Wesselényiho následně pohovořil historik Vlastivědného muzea Jesenicka Matěj Matela a zaslouženého potlesku se dostalo také přítomné místní výtvarnici Ivě Svobodové, která vytvořila bronzový chrlič pramene ve tvaru lví hlavy. Kdo na místě chyběl, byl Lukáš Abt, autor Atlasu jesenických pramenů a webu Jesenické prameny, jenž je v programu obnovy místních pramenů klíčovou osobou. Po proslovu si přítomní neokázale připili plechovými hrníčky naplněnými vodou z pramene, jejich příkladu pak následovali i mnozí návštěvníci. To se v zásadě rovnalo konci akce. Obnova Wesselényiho pramene byla symbolická nejen tím, že připomněla lázeňské dědictví Jeseníku, ale také tím, že připomněla osobnost, která do města výrazně investovala a přesto se o ní běžně mnoho nenamluví. Aktivita, v níž má smysl pokračovat. (jj)

6. 10. 2020, autor: jj