Historie vepsaná do kanálů
K odhalení minulosti daného místa neslouží jen hřbitovy. Přejmenování ulic a bourání pomníků máme v krvi.
Jeseník - Říká se, že když chce člověk odhalit minulost daného místa, měl by zajít na hřbitov. Pomníky zemřelých mají úžasnou vypovídací schopnost, a tak na nejednom českém hřbitově můžeme číst „vdova po velkouzenáři, bratr legionář nebo oficiál živnostenské banky“. Horší je to v pohraničí, kde při spravedlivém rozhořčení došlo v poválečném běsnění i k osekávání německy znějících jmen z hrobů zemřelých. To v lepším případě, v tom horším byly všechny nevhodné náhrobky rovnou odstraněny. Ve střední Evropě máme holt to obrazoborectví nějak v krvi. Začali s tím už před staletími husité a pak se to opakovalo prakticky při každé revoluci. Pohříchu si „lid“ vybíjel svou nenávist obvykle na těch, kteří jeho předkům pomohli. Po vzniku Československa tak byly např. odstraněny desítky soch císaře Josefa II., který se sice zasloužil o zrušení nevolnictví a náboženskou toleranci, ale byl holt nenáviděný Habsburk. Oblíbeným folklórem revolučních kádrů je také přejmenovávání ulic a náměstí, takže jsou města, kde vydlážděný čtverec uprostřed historické zástavby nesl v posledním 100 letech název „císaře Františka Josefa I., T. G. Masaryka, Adolfa Hitlera, Eduarda Beneše, Klementa Gottwalda a Václava Havla – a určitě ani ten současný nebude poslední. Jsou ale věci, které bdělým revolucionářům unikají, neboť z jejich ideologických výšin jde takříkajíc o víte co. Stačí se ale projít Jeseníkem, tu a tam se podívat pod nohy a dýchne na vás historie. Před změnou počasí pak i nejen ona. Četli jste někdy nápisy na kanálových poklopech? Že ne? Škoda, mají totiž svou vypovídací hodnotu o minulosti. Tak třeba takový nápis A. Niklas Teplitzer Schönau vypovídá o tom, že němečtí podnikatelé v Československu drželi při sobě a jejich vzájemná podpora se projevovala i v tom, že ti jeseničtí kanálové poklopy neobjednávali někde na Ostravsku, ale u výrobce v Teplicích, které v časech první republiky byly ryze německým městem. Zajímavé jsou také kulaté poklopy popsané azbukou, upomínající na časy, kdy v kasárnách sídlila dočasně umístěná vojska okupantů z východu a v jejich okolí vyrostlo „městečko“ pro důstojníky a jejich rodiny. Také posledních 30 let je dobře zobrazeno „v paměti“, po níž se denně šlape. Levnější nabídku našich severních sousedů dokumentují kanálová víka s nápisy „żeliwo“ (litina) od polské firmy Wawin. No a pak samozřejmě nechybějí víka, která upozorňují na provozovatele kanalizační sítě – VaK Vodovody a kanalizace Jesenicka s krásnými vlnkami, aby i každému češtiny neznalému cizinci bylo na první pohled jasné, co je hlavní činností uvedené firmy nebo rovnou majitele sítě s nápisem Město Jeseník a znakem města – slezskou orlicí sedící na hřbetu medvěda. Takže až někdy budete pospíchat do práce nebo se třeba jen loudat v jarním sluníčku, zkuste se dívat pod nohy. Je to dobré nejen k tomu, abyste do něčeho nešlápli, ale protože těch zajímavých nápisů pod nohami je v Jeseníku mnohem víc. Příjemnou jarní náladu vám přeje Pavel Macháček.
(pm)
21. 4. 2020, autor: pm